Těšily jsme se na tento den od chvíle, kdy jsme zjistily, že na ostrově můžeme navštívit útulek, a chtěly jsme co nejlépe využít našich posledních pár dní na Santorini.
Jak náš den v útulku vypadal? A co jsme všechno v SAWA Santorini zažily?
První pokus nevyšel, ale nevzdaly jsme to
Plán byl strávit dopoledne dobrovolnictvím v útulku pro zvířata na druhé straně ostrova. Abychom co nejlépe využily náš čas, rozhodly jsme se vstát brzy, abychom mohly vzít psy na plážovou procházku která zahrnovala možnost si s nimi zaplavat.
Bohužel, pokud se jedná o Elle, láska ke spánku byla silnější a nakonec jsme propásly čas na ranní procházku se psy na pláži. Přesto jsme byly odhodlány co nejlépe využít náš den.
Naložily jsme na čtyřkolku dobrůtkami pro zvířata a vyrazily brzy ráno, abychom dorazily kolem deváté hodiny. Naštěstí jsme již znaly cestu, protože jsme se rozhodly projet si trasu den předtím.
Tak jo, budeme upřímné – pravda je taková, že den předtím jsme také zaspaly, (čti Ell zaspala), cestou navíc trochu zabloudily, a samozřejmě za to nemohly Lenčiny navigátorské schopnosti. Díky tomuto všemu jsme se napoprvé nestihy na místo dostat včas.
Cesta sama o sobě byla dobrodružstvím, klikatily jsme se krásnou santorinskou krajinou, širokými otevřenými cestami, které se brzy změnily na nezpevněné cesty, jak jsme se blížily k útulku SAWA Santorini. Cestování čtyřkolkou to určitě usnadnilo!
Příjezd do útulku a venčení
Když jsme dorazily do útulku, přivítal nás sbor štěkotu a teplý svit ranního slunce.
Christina, majitelka útulku, právě krmila koně melounem spolu s dalšími dvěma návštěvníky když jsme dorazily. Vřele nás přivítala a prohlásila, že jsme zde určitě kvůli venčení.
Než jsme se setkaly s našimi chlupatými společníky, představila nám některé z ostatních obyvatel – veselou skupinku koz a prasat, která nás ráda přivítala a dělala nám společnost, zatímco jsme čekaly.
Po krátké chvíli se Christina vrátila se dvěma roztomilými psy, Jay-Jayem a Hendrixem. Rychle nám popsala jejich osobnosti a ukázala nám směr na pláž.
Procházka s Jay-Jay a Hendrixem – aneb ještěrky, schovejte se!
Když jsme vyrazily na procházku, nemohly jsme se přestat smát, když se Jay-Jay opakovaně snažil chytat na ještěrky, které nám přebíhaly přes cestu. A když právě nehonil ještěrky, tak spokojeně ležel na písku a vyhříval se na slunci, tohle udělal několikrát během cesty na pláž.
Jakmile si užil chladné vody, vydaly jsme se na pohodovou procházku podél pobřeží. V polovině pláže jsme našly perfektní místo pod velkým slunečníkem. Bylo to ideální místo k odpočinku a vychutnání úžasných výhledů.
Hendrix a Jay-Jay s námi souhlasili a usadili se vedle nás na zasloužený odpočinek a samozřejmě nějaké dobroty. Byla to chvíle čistého klidu, zvuk vln a teplé slunce vytvářely dokonalou atmosféru.
Strávily jsme tam dost dlouho, pozorovaly jsme svět kolem sebe a zahrnovaly Hendrixe a Jay-Jaye mazlením a dobrůtkami. Bylo jasné, že si užívají pozornost a svobodu běhat a hrát si. Jak ráno ubíhalo, rozhodly jsme se, že je čas vrátit se do útulku.
Šly jsme zpátky pomalou chůzí a opět jsme se smály, když nám Jay-Jay ukazoval své dovednosti v honění ještěrek většinu cesty zpět do útulku.
Pak přišel další smích, když jsme se blížily k útulku a chystaly se jít nahoru ke Christině a Davidovi, Hendrix se rozhodl, že má lepší plány. Našel si stinný kout, kde si lehl, a odmítl se hnout, jelikož si našel celkem pohodlné místo mimo slunce.
Po nějaké době se nám ho podařilo přesvědčit aby s námi šel zpět.
Seznámení s dalšími obyvateli útulku
Na kopci na nás čekal Dave a po vřelném přivítání a krátkém rozhovoru o historii útulku nám nabídl, že nám ho ukáže. Byly jsme nadšené! Seznámily jsme se s celou řadou nových chlupatých a opeřených přátel.
Od chvíle, kdy jsme vstoupily do výběhu, bylo jasné, že toto místo je rájem pro zvířata. Prasata byla absolutním potěšením. Obě prasata nás sledovala všude, jejich malé růžové čumáčky nás čichaly u nohou a lýtek, když jsme chodily kolem.
Dave ukazoval na každé zvíře jedno po druhém a říkal nám jejich jména. Setkaly jsme se dokonce s obrovským prasetem, které nás svou velikostí až překvapilo. Byly jsme asi v polovině výběhu a Dave řekl: „Toto je naše Bella nejmenší prase, které tu máme.“
Byla super přátelská, jen ležela a relaxovala, zatímco jsme ji hladily, než jsme šly vidět některé z malých koz, které všechny mají úžasná jména! Bylo neuvěřitelné vidět tolik různých zvířat, která spolu harmonicky žijí. Bylo jasné, že Christina a Dave vytvořili opravdu speciální místo a všechna zvířata jsou tady šťastná.
Rozloučení a cesta zpět
Poté, co jsme se seznámily se všemi, bohužel nastal čas rozloučit se. Rozloučily jsme se se všemi a slíbily, že určitě příště, až budeme na Santorini, přijdeme znovu, což bude brzy, protože je to pro nás obě zvláštní místo!
Pomalu jsme šly k místu, kde jsme zaparkovaly čtyřkolku, a psi se nám také loučili štěkotem. Zabývala ještě jedna věc, než jsme odjely, nechat zde dobroty, které jsme přinesly pro všechny. Daly jsme je dovnitř a bylo čas vypořádat se s prašnou cestou zpět na naší stranu Santorini směrem na Kamari.
Bylo nám smutno, že odcházíme z tak úžasného místa, avšak také jsme byly plné vděčnosti za zážitek. Byl to dlouhý den, nicméně úžasný, ten dobrý pocit uvnitř, který přichází s dobrým skutkem. Celou cestu zpátky jsme mluvily o zvířatech a o tom, jak jsme si skvěle užily s Jay-Jayem a Hendrixem.
Tradice pro příští cesty
Ve skutečnosti se nám ten den tak líbil, že jsme z toho udělaly tradici, na každém místě, kam cestujeme, navštívíme útulek a pomůžeme na jeden den, dokonce jsme mluvili o úplné dobrovolnické dovolené, kdy se celý čas zaměříme na pomoc krásným zvířatům.
Naše návštěva útulku pro zvířata na Santorini byla nepochybně vrcholem naší cesty a určitě se vrátíme znovu, doufejme příště, abychom stihly tu super ranní procházku na pláži!
